Lukáš Kovanda: Příběh dokonalé bouře
Kniha přístupnou formou mapuje vývoj finanční krize, která v letech 2007 až 2009 tak či onak zasáhla celý svět. Zatímco první část knihy, "příběhově-naučná", se spíše zamýšlí nad událostmi, které krizi předznamenaly a zapříčinily, její druhá část, "rozhovorová", často vyhlíží i za horizont zmíněných let - zpovídané osobnosti světa ekonomie (včetně pěti laureátů Nobelovy ceny) se zamýšlejí nad možnými dlouhodobými dopady nynějšího dění.
Ohlas prezidenta republiky Václava Klause na knihu Příběh dokonalé bouře:
"Současná finanční a ekonomická krize je předmětem obrovských dezinterpretací a svévolných výkladů, které ji karikují a které tuto karikaturu zneužívají v politickém boji. Kniha Lukáše Kovandy Příběh dokonalé bouře obsahuje jeho vlastní pečlivou analýzu této krize a unikátním způsobem zprostředkovává názory významných světových ekonomických autorit na toto téma. Je to nesmírně důležité a potřebné čtení."
Lukáš Kovanda: Příběh dokonalé bouře
Romské sdružení Roma Realia protestuje. Na ministerstvo školství poslalo dopis, ve kterém si stěžuje na Ladovu pohádku o kocouru Mikešovi. Je prý rasistická.
Jak ale skoncovat s terorismem? Dohody od stolu často nevycházejí. To nám ukazuje dlouhá historie ETA a IRA (a sobotní bomba na letišti na Ibize). A to jejich požadavky mají racionální jádro, o kterém se jednat dá! Jejich separatistické požadavky lze řešit. Co však s takovou Al-Káidou? Když jejím cílem je boj proti Západním zemím a nastolení celosvětové islámské republiky?! S těmi asi domluva nebude možná. A já určitě nehodlám nosit turban a povinný výtisk Koránu.
Umenie Itziar Okariz vychádza z perspektívy feministickej ideológie a spočíva v lezení na fasády budov a v močení na verejných priestranstvách. Týmto spôsobom sa podľa vlastných slov snaží vyvolať debatu o zažitých konvenciách a spoločenských hodnotách. Pričom feministický aspekt má spočívať v tom, že močí postojačky! Tento mesiac si ju užili švédski daňoví poplatníci, ktorí za jej vystúpenie v opere v Umeaa zaplatili 10 000 švédskych korún, plus náklady na let z New Yorku.
Já se obávám, že nyní je pro většinu mužů západní společnosti příznačná právě ona kombinace třetí – tj. naprostý protiklad ideálu rytířství: jsou zženštělí tváří v tvář nepřátelům, ale hrubí k ženám ve společnosti vlastní; nikoli mužní vůči nepřátelům a jemní k ženám a dívkám. Mou tezí je, že pokud tento stav potrvá, pak – jak prosté – civilizace zanikne.
Na Ameriku je každý hrdý a zároveň jsou všichni tak trochu přesvědčeni o tom, že život kdekoli mimo Spojené státy musí být naprosté peklo. Popis toho, co musí průměrný Evropan podstoupit, aby získal řidičský průkaz, zbrojní pas či lovecký lístek, pistolníky naprosto šokoval...
V tom okamžiku do hry vstupují osvícené státní instituce v čilé kooperaci s všemožnými roztomilými homosexuálními, genderovými, lidskopravními, romskými a jinými nevládními organizacemi, které zhrzenému uchazeči o povolání nabízejí pomocnou ruku v boji proti zlému, rasisticko-nehumánně-homofobnímu kapitalistovi. S touto NGO-istickou mašinérií v zádech má potom takový jedinec velkou šanci přesvědčit ustrašeného a ideově proškoleného soudce, že se stal obětí zlovolné diskriminace a vysoudit tak z nešťastného kapitalisty tučné odškodné.
Bandera poté zorganizoval armádu, se kterou vytáhl v boji proti na vlastní pěst jak proti nacistům, tak proti komunistům. Byl však zajat Němci a uvězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde se ho Třetí říše tentokrát už snažila zlákat na svou stranu. Nepodvolil se ani nacistům.
O pravidlech politické korektnosti, o tom, co to politická korektnost je, odkud přišla a kde se šíří se už napsalo mnoho. Jedna věc je však na politické korektnosti nesmírně zajímavá a domnívám se, že dosud byla poněkud opomíjena. Pokud je mi známo, pravidla toho, co je a co není politicky korektní se nikde přesně neurčují. Není centrální autority, která by vydávala „fatwy“ politické korektnosti, které by byly pro politické korektčníky po celém světě závazné. Přesto je až obdivuhodné, jak se i bez centrálního řízení určuje, co politicky korektní je i není, respektive co se změnilo z politicky korektního na nekorektní (opačný směr prakticky neexistuje kromě jedné výjimky, o které bude řeč) – a to takřka všude stejně.
Vznik Eurábie patří mezi největší zrady v historii Západní civilizace. Znamená to, že všichni EU federalisté nebo ti, kteří se podílejí na různých nástrojích Euro-arabského dialogi, jsou zlí? Ne, realita není tak jednoduchá. Jak poukazuje Hugh Fitzgerald, “Celá třída lidí zbohatla z arabských peněz a úplatků; právníci, pracovníci pro vztahy s veřejností, diplomaté, novináři, univerzitní učitelé a nejrůznější úředníci”.
Paní poslankyně Anna Čurdová (ČSSD) předložila svůj návrh, jak by si představovala antidiskriminační zákon, který po nás prý chce Evropská unie. Inu, řekne si občan, diskriminace existuje, bude-li tu zákon, který ji eliminuje, jen dobře. A bude mít pravdu. Problém je však v tom, že se slovem diskriminace nazývají jevy, které diskriminací nejsou, a naopak se ignorují ty, které jsou doslova diskriminací do očí bijící. Pokud někdo nevezme Cikána, ženu či marxistu k zaměstnaneckému poměru do své soukromé firmy, diskriminace se nedopustil. Pouze svobodně rozhoduje, komu dá své peníze a komu nikoliv.
Válečný stav trvá, dokud nebude dům války zničen a svět dobyt. Proto nazývá Madžid Khadduri islám „božskou nomokracií na imperialistickém základě“. Mírové smlouvy, které islámští vládci uzavřeli s neislámskými, se považují za pouhý klid zbraní; proto se zpravidla uzavíraly nejvýš na deset let; dvě právní školy dovolují jen tří- až čtyřletý mír. Krátké lhůty umožňovaly vojensky silnějším muslimům protistranu trvale vydírat; tímto způsobem se v průběhu staletí na muslimskou stranu přesunulo obrovské množství peněz a lidí. Když se změnil poměr sil, museli muslimští vládci upravit praxi.
Politické kroky multikulturalistů jsou s postupem času stále více radikální. Tyto kroky jednotlivá společenství ve své podstatě skutečně štěpí na „klany“, o kterých hovoří politolog Sartori ve své knize Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Stát nemůže dost dobře fungovat bez jednotící idey. Respektovat určité zvyklosti na území státu žijících menšin je v pořádku, ale jen do té doby, než tyto zvyklosti kolidují na (nebo dokonce za) hranicí ústavnosti. Obávám se, že islámské právo šárí´a se nachází velmi daleko za onou zmíněnou hranicí.
Zpráva organizace EU dohlížející na rasismus říká, že je třeba učinit více v boji proti rasismu a “islámofóbii”. Jednou z metod dosažení tohoto cíle je propagace slovníku, který se vyhýbá údajně urážlivým a kulturně citlivým výrazům. Slovník by se stal vodítkem pro činitele EU a politiky a určoval by, co mohou říct. “‘Islámský terorismus’ je jistě výraz, co nebudeme používat … mluvíme o ‘teroristech, kteří se neprávně dovolávají islámu’”, řekl jeden z činitelů EU.
Kdyby západoevropské mírové hnutí šedesátých až osmdesátých let převážilo, pak bychom stále ještě úpěli pod vládou komunistické strany a moc ruského impéria by nyní sahala až k Atlantickému oceánu buď přímo, nebo nepřímo. Buď by Sovětský svaz západní Evropu napadl – a o tom, že se k tomu chystal, není pochyb – nebo by ji, jak se tehdy říkalo, finlandizoval. Vlády by byly sice teoreticky svobodné, leč nedovolily by si udělat nic podstatného, čím by mohly „Velkého bratra“ rozzezlit.
Německo milosrdně propustilo Brigitte Mohnhauptovou, vedoucí teroristku tzv. Frakce rudé armády (RAF), odsouzenou před čtyřiadvaceti lety na doživotí. RAF byla ilegální organizace, která má na svědomí desítky zavražděných, stovky zraněných a mnohamilionové škody, způsobené bankovními loupežemi apod.
82 článků (6 stránek, 15 článků na stránku)