Politická scéna je na pozvracení. Hádá se kdekdo s kdekým. Kauza stíhá kauzu. ČSSD proti ODS, Zelení proti Fischerovi, Rath proti poplatkům, Macek proti potratům, Topolánek proti Bémovi a Jančíkovi, všichni proti Klausovi a dál pokračujte sami. A mezitím zcela tiše a plíživě cení na nás zuby hrozba o níž jsme si mysleli, že skončila v minulém století. Komunisté si tiše mnou ruce. Podivný soud legalisuje mladé komanče.
Co s tím?
Díky Paroubkovi již politici nesoupeří na principu volebních programů, ale stávají se osobními nepřáteli. Stačí, aby se poslanec ČSSD zastavil s poslancem ODS a je zralý na vyloučení. Paroubek neváhá vytahovat komunisty z izolace a namlouvat nám, že se jedná o demokratickou stranu.
ODS díky koalici takové jaká byla, namísto předvolebních slibů a smlouvy s občany byla nucena ustupovat a realizovat oportunistickou politiku lidovců, hospodářskou politiku zelených a pro sebe si nechat průserovou i když nutnou reformu zdravotnictví. Lidovci, Zelení, TOP 09 a spousta obskurních straniček co se vynořily se tváří, že oni jako zachraňují občany před agresivitou ODS a vše negativní v reformách za vydatné pomoci ČSSD háží na ODS. ČSSD šikovně manipuluje s průzkumy veřejného mínění, užiteční vládní idioti přizvukují a vše je prezentováno jako zbídačování seniorů a chudých.
Pravdoláskovnický estrádní veřejnoprávní pořad krále všech televizních šašků OVM a svérázné politické úvody privatizátora ČT Krause všemu dodávají jen korunu.
A mezitím rudí pod vedením Filipa se přihlásili k revolučnímu odkazu Velikého února a nezapomněli vzpomenout lstivého syfilitického ploskolebého asiata Lenina a hodlají realizovat návrat k socializmu. Některé symptomy připomínají Vítězný únor více než jasně.
Jak napsal v září 07 Čestmír Hofhanzl:
"Jeden centralizovaný parazit komunismu se rozložil na segmenty lokálních, odvětvových či systémových parazitních center. Ty si již nemohou organizovat vyžírání celého prostoru zákazy, příkazy či vězením, nebo i regulovat a omezovat svou žravost. Žerou nekoordinovaně, konflikty o prostor, ve kterém parazitují, mezi sebou řeší jako mafie – dohodami o vymezení území, personálními uniemi a někdy střelbou. Jejich společným zájmem je, aby ti, na kterých žerou, to nevěděli. Proto v postkomunismu přímé násilí, které bylo za komunismu hlavním nástrojem řízení společnosti, nahradila všudypřítomná lež."
Nejsme demokracií, nemáme politickou pluralitu ani právní stát. Jsme přechodnou společností rozkládajícího se totalitního státu. Ta nemůže být setrvalým stavem. Máme před sebou dvě cesty. Návrat k ještě blbější totalitě nebo velmi pracnou a bolavou cestu ke svéprávnosti. Na této cestě si nejdříve musíme uvědomit, jaká je skutečná realita, ve které žijeme, a co je hodnotou života. Poté musíme něco skutečně začít dělat a denně nastavovat kůži. Na té cestě půjde o život.
Tak se volové hádejte. Bolševik na nás na všechny číhá.
Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz