Při plnění domácích úkolů jsem při cestě do hypermarketu zhlédl novinku. Na poměrně krátké cestě na mne hnedle třikrát z megaboardu hleděla vlídná, photoshopem vyžehlená, mladistvá tvář pana Paroubka. Žádný obvyklý nabubřelý kakabus papalášského vzhledu. Dokonce bych řekl, že vypadá jako svůj mladší, hezčí bratr. Moc se grafikům povedl. Jako zakladatel jedné reklamky vím, kolik práce to grafikům muselo dát. A na všech třech megaboardech - hvězda nejjasnější s něčím bojuje. Proti zdravotnickým poplatkům (úžasný, osvědčený evergreen), proti snížení mateřské a za naše(to znamená i za můj) důchody.
Král slibotechna vsadil na oněch 30% voličů o nichž nedávno nějaký sociolog pravil, že jsou tak nějak intelektuálně nesmělí.
Generální tajemník vsadil opět na mýtus o bezplatném zdravotnictví. Tento mýtus, pocházející z dob totality, má podivuhodnou vlastnost přetrvávat v době, kdy každý na vlastní peněženku pociťuje, jak funguje globální krize. V době, kdy roste cena benzínu, chleba a mléčných výrobků, se najednou objeví spasitel, nejjasnější hvězda, která tvrdí, že naše zdravotnictví je „zadarmo“. No není to nádherná představa?
Kdo v sobě našel sílu na nedělní OVM (Otázky Václava Moravce), zažil zase jeden z velkých dnů pana Ratha, autora ideje rozdávat za poplatky krajské peníze a obcházet při tom zákon. A dva dny nato se objeví rozdávací megaboardy s rozjásaným krasavcem. Nejhorší ale bude, že na tuto demagogii zcela jistě bude nemalý počet voličů slyšet. Jak je něco zadarmo, už se řadí do fronty. Naposledy jsem viděl v Kauflandu frontu na slevněné rohlíky.
Pane Bože, chraň nás před blbci ! To bude zase platit, že když se chce někdo ulít ze školy, rozbolí ho záda, nebo babičky, které, když je štípne komár, běží pro mastičku nebo si jdou za paní doktorkou jen tak postěžovat na život. Ono je ale těžké říci veřejnosti, že si chodí někteří důchodci posedět do čekáren, aby zabili čas. Vesměs jde jen o běžné nemoci spojené s chozením na kontroly a v poplatcích vidí komplikaci svého životního stylu. Pacienti s těžkými onkologickými či traumatologickými případy poplatky naopak chápou a mnozí dokonce vítají, protože pak má lékař víc času se jim věnovat a vysvětlit diagnózu. Rodiče dětí s infuzemi za půl milionu si rozhodně také nestěžují, naopak vítají, že může jejich nemocné dítě takové špičkové léky díky poplatkům dostat. Ulejváci díky poplatkům skutečně přestali k lékařům chodit, zvlášť bolesti zad u naší populace zázračně téměř vymizely. Také se omezil nešvar některých lidí – víra, že na každý neduh je lék, tzv. polypragmazie. Tito pacienti nevěří, že naopak z nadměrného užívání léků mohou i onemocnět. Také již ubývá křečkování léků. Dříve si často nechali pacienti předepsat léky a neužívali je. Nyní naopak hlásí, že ještě léky mají doma a nepotřebují recept. Celkově tedy tento krok znamenal přínos pěkných pár miliard. Kč. To jsou peníze, z nichž mohou pojišťovny již zaplatit lepší péči v onkologických a traumatologických centrech. Kdyby to nenarušovaly zbytečné demagogické politické spory, tak by šlo vše ještě rychleji. ČSSD si bohužel ve svém fanatickém boji o moc neuvědomuje, že i ona může stonat.
Jen jeden příklad, jedna ukázka. Nenáviděné Julínkovy poplatky zabraly. Omezily plýtvání, šetří pro těžce nemocné pár pěkných miliard ročně. I díky tomu dostalo více žen s rakovinou prsu lepší, moderní léky - a s nimi naději, že po léčbě mohou mít děti.
A aby to nebylo jen takové povídání, přidám jeden graf.
Z tohoto grafu pro rok 2008 zřetelně vyplývá pokles počtu návštěv u lékaře, který i přesto zůstává v ČR jeden z nejvyšších v Evropě. Počet prohlídek u chronicky nemocných pacientů mohl být naopak rozšířen. Nepatrná změna u výjezdů záchranné služby dokazuje, že neměli pravdu ti, kdo strašili, že budou ohroženy životy lidí proto, že se vyhnou návštěvě lékaře. Naopak se potvrdilo, že chodíme k lékaři zbytečně často. Omezením počtu návštěv u lékaře přineslo ušetření finančních prostředků, které mohly být využity pro vážně nemocné pacienty.
Třicet korun. Je to málo, nebo moc? Je to půlka krabičky cigaret, necelá čtvrtina lístku do kina, jedna dvanáctka, malý panák Tulamorky. Jeho cílem je snížit chození k doktorovi s každým "prdem". A zdá se, že to funguje. Je to přísun peněz do systému nikoliv z těch třiceti korun, ale z úspor, které vznikají zřejmým nadužíváním lékařské péče. Jde o to, aby se k doktorovi chodilo jen z vážných důvodů a ve vážné situaci. Jde o ozdravění veřejných financí, protože bezplatné zdravotnictví je mýtus. Socialistický blábol. Neexistuje polévka zadarmo říkal von Hayek.
Bojujte pane Paroubku. A kdybyste nedejbůh tu válku vyhrál, ptám se. Víte, kolik bude kvůli Vašim pár korunám mrtvých? Ti přece po boji vždycky bývají.
Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz