Státní pokladna zeje prázdnotou a delší dobu se žije jen na dluh. Výdaje překonávají příjmy již třináctým rokem za sebou. Po razantním zabrždění ekonomiky v roce 1997 naší centrální bankou přišla v uplynulém roce další velká rána, která postihla prakticky celý svět.

Náš stát dopadl ještě celkem dobře, když pokles HDP byl mírnější než například v sousedním Německu a zemích eurozóny vůbec. Za těchto okolností by možná bylo na místě si položit otázku, zda přeci jen nebylo dobře, že jsme ještě neměli zavedené euro, ale to není tématem tohoto článku.

Socialisté ukázali světu svou představu, jak se bude mít stát za jejich vlády dobře. Státní schodek se sníží pod 3% prý už v roce 2013 a eurem budeme platit v roce 2015 nebo 2016. Do roku 2025 prý bude Česká republika patřit mezi deset nejvyspělejších zemí EU.

Plány jsou to nádherné, viděné přes oranžové brýle. Vše ale naráží na jednu dost podstatnou věc. Všechno něco stojí a slibují-li socialisté například proplácení nemocenské v prvních třech dnech, zvýšení porodného a přídavků na děti, zrušení poplatků ve zdravotnictví a oblíbený evergreen zvýšení důchodů, pak musí být místo, odkud se dají brát peníze na financování těchto "sociálních výdobytků".

ČSSD, pochopitelně řídíc se heslem "zdroje jsou", takové místo našla. V kapsách bohatých (ale i v kapsách těch méně bohatých). ČSSD chce zrušit tzv. rovnou daň, kdy všichni platí stejné procento ze svých příjmů a opět zavést daň progresívní. A ne jen tak ledajakou.

Socialisté chtějí zvednout daň firmám, to znamená pro firmy větší náklady a tedy snahu ušetřit na zaměstnancích, následkem čehož vzroste nezaměstnanost. Pro osoby vydělávající přes sto tisíc měsíčně pak daň ve výši 38%. Prý takto vybrané daně pokryjí náklady na  zvýšené mandatorní výdaje. Socialisté neberou v potaz možnost, že takto vydělávající si najdou způsob, jak daně neplatit pokud možno vůbec.

Problém, který vzniká stárnutím populace je přitom zcela opominut. Vždyť lidé, kteří celý život pracovali musí dostat také nějaký důchod, což znamená opět navýšení mandatorních výdajů. Pak stačí malý otřes ekonomiky a takto postavené finance se zhroutí jako domeček z karet.

Vše je totiž postaveno na předpokladu, že se ekonomice bude dařit pokud možno lépe než v době, kdy socialisté i přes téměř sedmiprocentní růst HDP zadlužovali stát stamiliardovými schodky a že se vybere na daních větší částka. Kolega bloger Petr Paulczynski ve svém článku uvádí čísla OECD, která hovoří o tom, že daně v našem státě jsou jedny z největších na světě: "Sečteme-li daně, sociální a zdravotní pojištění, potom je faktické zdanění práce v ČR jedno z nejvyšších na světě (pohybuje se dle zdroje OECD mezi 43,4 a 46,1 %) a nové daně z dílny Paroubka a Sobotky by z nás udělaly jasnou jedničku (50,8 až 52%)."

Socialisté přitom přicházejí s myšlenkou garantovaného minimálního důchodu ve výši 1.2 násobku životního minima. To je vcelku hezké a pro voliče ČSSD lákavé, vždyť socialisté dávají "jistotu". Uvědomme si ale, že podle současných platných zákonů je životní minimum pro jedince 3126 korun, takže by garantovaný důchod byl ve výši 3751 koruna. Ale pro voliče socialistů to je vábnička, protože si tento výpočet už neudělají.

Socialisté za dob svých vlád zvýšili mandatorní výdaje na téměř neúnosnou mez. Jako by už tenkrát znali heslo "dluhy se neplatí". Jiří Paroubek se bije v hruď a přísahá na Škromachův neexistující knír, že se státní schodek na letošní rok nezvýší. Možná by bylo dobré si připomenout, že spojení socialisté s komunisty a pár dalšími poslanci si v parlamentu prosadili přesun dvanácti miliard z mandatorních výdajů do spotřeby...