Zakazuje se gramaticky správné používání mužského rodu jako zástupného. Na indexu jsou i »úsloví a pořekadla o mužích a ženách, která potvrzují „tradiční" charakteristiky«?

Odkud vane vítr? Už v roce 1990 uložila Evropská komise členským státům vypracovat jazyková doporučení pro nesexistické vyjadřování a uvést je do praxe. Některé zahraniční vysoké školy dokonce snižují známku za eseje, vykazují-li po této stránce nedostatky.

Chytla se toho genderová „lingvistka" z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Jana ´Decarli´ Valdrová v příručce Kultura genderově vyváženého vyjadřování. Spolu s dalšími dvěma kolegyněmi jsou realizátorkami projektu „Posuzování genderové stereotypnosti učebnic" pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Prý se o možném znevýhodnění žen používáním zástupného mužského rodu (právník, lékař apod.), u nás až do pozdních 90. let 20. století nevědělo a neřešilo" a pléduje za genderově vyvážené vyjadřování. Místo učitelů (a učitelek) má být korektní vyučující, místo studentů (a studentek) studující a třeba místo sportovců (a sportovkyň) sportující. No, mi se tedy třeba slovo "chiruržka" vůbec nelíbí a kvůli tomu říkat "operující"...?

Jak říká mluvčí resortu Kateřina Böhmová, prý se »docela při té úpravě nadřeli«," když příslušným „korektním" způsobem předělávali i ministerské stránky. Pak ovšem dochází k takovým absurditám, že místo novinářů se objevuje hyperkorektní a hyperzamlžující termín „média".

Valdrová k tomu uvádí: »Ženských názvů osob mnoho nenajdete. A když už, tak označují „klasické" role a povolání žen: modelka, herečka, zpěvačka, miss nebo něčí přítelkyně.« A hned v příručce nabízí slovo „hostka". Oslovení „Vážené hostky a vážení hosté," to může napadnout jen blbky a blbce.

Ministerstvo hodlá útočit i prostřednictvím učebnic a dokonce i obrázků: »Představuje učebnice žákům a žákyním alternativní životní styly žen a mužů, nikoliv jen „tradiční" spojení žen s domácností a péčí a mužů s veřejnou sférou a mocí? Nabízí učebnice také jiný než „tradiční" pohled na svět žen a mužů? Ukazuje učebnice konkrétní ženy a muže pracující v oblastech, které nejsou běžně s ženami, respektive muži spojovány?...Hovoří učebnice o ženách a o mužích jako o heterogenních skupinách, v nichž existují větší rozdíly mezi jednotlivci než mezi skupinami jako celky?...Jsou v ilustracích zastoupeny dívky/ženy i chlapci/muži? Jsou dívky/ženy i chlapci/muži zobrazováni ve srovnatelných situacích a pozicích, např. muž i žena vaří, přichází z práce, jezdí automobilem? Neodkazují ilustrace ženy výhradně do oblastí stereotypně spojovaných se ženami (domácnost, nákupy, móda, učitelky, kadeřnice) a muže naopak do veřejné sféry a do pozic spojovaných s dominancí, majetkem a mocí (řečník na shromáždění, ředitel firmy, policista, letec)? Jsou dívky/ženy i chlapci/muži zobrazováni jako stejně kompetentní, stejně důležití, početně srovnatelně zastoupení?«

Paní rádoby lingvistko, klasické a tradiční role jsou dány jednak přírodou a jednak tím, že se osvědčila určitá dělba rolí. Ano, jsou i boxerky, koulařky, vzpěračky a třeba i vojačky, ale není to naštěstí dominantní jev. Pokud nebudou muži rodit, ani vy „neporučíte větru-dešti". Ta spasitelská ideologie, jíž chcete fanaticky bořit vžité poměry, nakonec vždy selže. Já také necítím jako újmu, že nikdy nebudu hosteska. Docela rád bych se podíval na F1 a ještě ze to dostal zaplaceno. Líbat vítěze Tour de France už bych ale nemusel. A pochybuji, že by o to závodníci nesexisticky stáli. Ještě se vám nerozsvítilo?

Ale my už asi nikdy neuvidíme třeba fotografii kojící ženy. Paní ´Decarli´ takovou klasiku a tradiční roli jistě nepřipustí. Nevím, jak chce zařídit, aby, zatímco muž bude rodit, žena přestěhovala nábytek do nového bytu. Stěhovačka, to je docela genderově vyvážené slovo. Blbka rovněž. A hádejte, na koho myslím.

Abyste si udělali názor, posuďte sami, jaká že lingvistka je paní Jana ´Decarli´ Valdrová zde. Pokud si vzpomínám, tak takové slohy, ale bez ideologické předpojatosti, jsme psali někdy v sedmé třídě.

Ve slabikářích už jsou tedy nepřípustné věty typu »Máma má mísu.« nebo »Ema má maso.« Mísa by mohla evokovat, že maminka nedejbože vaří a maso musí mít vyváženě a bez rozdílu pohlaví celá rodina. Ale nesmí to být jedlíci (fuj, mužský rod!), nýbrž jedoucí. Že nepoznáme, jestli jedou nebo se krmí, nevadí. O to lépe bude vypadat otec se zástěrou a matka na traktoru!

Ale pozor na učebnice biologie! Už tam nesmí být, že samička sedí na vejcích a sameček odlétá hledat potravu. Prý jsou i druhy, kde je to opačně. Sem s nimi! Jinak paní ´Decarli´ dovolí zejména obrázky kudlanek nábožných. Už chápu, odkud se i mezi lidmi vzali transvestité nebo metrosexuálové. Asi příště místo do posilovny zaskočím na kosmetiku. A sníh ať odklidí manželka.

Ještě mi vrtá hlavou, jak se paní ´Decarli´ smíří se zástupnými mužskými tvary sloves v množném čísle, třeba s větou »Studující (míněno studentky a studenti) šli.« Snad ani ona by nenapsala »Studující šly.« Nebo musíme napsat »Studující šly a šli.«? Či musíme rozepsat »Studentky šly a studenti šli.«? Snad zkráceně »Studující šly/i«? To množné číslo je genderově nevyvážené!

U vyučujících ale nelze jen tak rozepsat na učitele a učitelky. Učitelka totiž není povolání, ale diagnóza. To je jen rýpnutí, které se však mění v realitu pro ty, jež chtějí klasickou češtinu prznit ke genderovému obrazu.

Když slyším takové pitomosti - ale nebezpečné! - vzpomenu si vždy na soudružky údernice. Ale mateřský jazyk si rozvracet nedáme!