JUDr. Stanislav Gross je dokonalým symbolem žumpy zvané česká politická scéna, obzváště pak její sociálně demokratické odnože. Nechci hodnotit jeho intelektuální potenciál, ale divadelní představení na téma: “Jak jsem poctivě studoval, pracoval, vydělal a investoval” je šmíra nehodná ani poslední zaplivané čtyřky v Horní Dolní.

Mladý sociální Stanislav prolezl správnými análními otvory až na vrchol mocenského žebříčku a díky upřímnému pohledu i úsměvu plaché laně si získal obrovskou popularitu na hradě i v podhradí. Bývalý president Havel v něm viděl skvělou budoucnost politiky a levicově smýšlející lid pak zase nového Klementa Gottwalda v plné síle, jak kroutí krky nenáviděných buržoustů.

Postupem doby se však oba tyto odhady ukázaly jako poněkud liché. Oranžový svazák sice blábolil z televizní obrazovky něco o sociálním smíru, křišťálové čistotě a upřímnosti, ve skutečnosti se však věnoval jedinému, co jej parlamentní učiliště dokonale naučilo – zákulisním intrikám, jánabráchismu a opakovanému lezení do správných řití. S absencí svědomí a hrdosti se tak u nás totiž získávají klíče ke dveřím vládních budov, odkud pak může obzvláště slizský jedinec rozhodovat dokonce i o vlastní nedoknutelnosti.

Stejně tak učinil i upřímný Standa. V Jihlavě našel spořivého strýčka lampasáka s miliónem v igelitce, kolem Třineckých železáren několik zřejmě mentálně retardovaných jedinců, kteří mu pomohli k výdělku kolem 100 melounů, aniž by to raději vydělali sami, když prý mu na to ještě půjčili a vůbec nic za to neměli (zřejmě socálnědemokratický komunismus v praxi), na universitě v Plzni pak náhodou objevil obdivovatele jeho neuvěřitelně dokonalé studijní a “vědecké” činnosti, že tituly doktora práv udělili nejen jemu, ale raději hned i několika jeho báječným kamarádům, o kterých se letmo zmínil.

O čem tedy vypovídá kauza Gross? Nejméně také o tom proč máme díky astronomickému dluhu našlápnuto ke státnímu bankrotu. Kolik takových bývalých proletářů z chaloupky u nádraží sedí na všech úrovních různých zastupitelstev? Kolik z nich by velmi, ale velmi těžko vysvětlovalo majetky nově nabyté pod různými pseudonymy příbuzných či zázračně prosperujících s.r.o., či lépe a.s. s akciemi na doručitele? Kolik peněz vybraných od daňových nevolníků skončilo v těch různých igelitkách strýčků Viků?

Stanislav Gross nevědomky ukázal jak je to jednoduché, nepostižitelné a výnosné. Propral politickou špínu na křišťálově čistý háv geniálního investora, realitního magnáta, upřímného advokáta a milujícího otce i manžela. Všichni mu mohou políbit zadel. Zřejmě ani ve snu jej nestraší paragraf o zneužití informací v obchodním styku, o krácení daně a podobné, za které by normální smrtelník chodil několik let ve vězeňských teplácích. On je přeci něco více než obyčejný plebs. On je pan “Vyvolený”. Čistý. Křišťálově čistý.

Bohužel vím, že i ve světle těchto indícií mi bude některými spíláno do hloupých závistivců a snad i modrých zlodějů. Gross nemůže býti symbolem a základní jednotkou korupce, neboť obstál před zákonem a mnou cloumají nejhorší lidské pudy. Mohu jít do politiky a taky nakupovat byty na Floridě, statky kolem Prahy či třeba penzióny pro svobodné pány. Jistě. Ale ospravedlňuje to konání této bývalé politické “stár”? Nikoliv. Nemá to vůbec souvislost. Je to vzteklé štěkání stejně zaháčkovaných parazitů na pokyn jejich chlebodárců.

Jedná se totiž o to, co vlastně jsme ochotni ještě zkousnout. Co si ještě vůbec může naše politická věrchuška dovolit aniž bychom si nechali přestat kálet na hlavu? Kolik nás musí ožebračit? Kolik botiček s diamanty od Diora na křtu dcerky vůdce proletářů musíme vyfotografovat? Kolik naditých igelitek se ještě musí najít? Kolik podobných doktorů práv se nám bude ještě smát do obličeje? Kdo je bude stále ještě volit?

Podobně jako u obdivovatelů bolševických diktátorů. Tam to je idiot. Anebo stejná svině.

Anebo tak ...

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz