A máme po svátcích. Byly, alespoň u nás jak mají být. Rodina se po dlouhé době sešla, rozzářená očka vnoučat, trošku jídla, trošku pitíčka, odhozený stres, odhozená politika. Až včera . Prima nám předvedla rozšafného pana prezidenta. Není třeba pochybovat, že jsem příznivcem pana prezidenta. A to přesto, že můj vůdce ve straně modrého ptáka nikoliv, neboť s ním má nevyřízený účet od doby pověstné SMS-ky o falešném a prázdném Topolovi. Rovněž však jsem příznivcem onoho "falešného a prázdného", ačkoliv už delší dobu činí kroky, nad nimiž řečeno slovy onoho prvního musím "pozdvihnout obočí".
A tak se jen divím, co tu ten, tu onen provádějí. Mediální vzkazy které si posílají mi připomínají malé kluky, kteří se štychují, který ho má většího.
Přidám-li k tomu už standardní tříštění sil toho co si říká pravice, nemohu se divit spokojenému výrazu pana Paroubka. A tak přestože jsem o vánocích vytěsnil politiku ze svého života a nenapsal jsem ani čárku, dnes musím.
Musím napsat, jak pan prezident teatrálně podepsal rozpočet, který bych nazval spíš Paroubkův než Janotův. Dovolím si srovnat dva podpisy. Ten o přístupu k Lisabonu pan prezident podepsal nikdo neví kde. Možná na koleně na oné malé místnůstce, kam chodil i císař pán pěšky. My chlapi co tam chodíme se čtením víme, že tato listina stejně jinde podepsat nezasloužila.
A stejně mělo být naloženo s Paroubkovým rozpočtem. Protože jinak bych si dnes nemusel číst, jak Paroubek prezidenta chválí. Protože to je pane prezidente věc nad níž byste se měl zamyslet. I přesto, že to byla vlastně i ODS, která tento paskvil umožnila přijmout. Vaši výmluvu o "zabránění rozpočtového provizoria" nepřijímám. A jestli to mělo být prezidentské PR, tak bych vyměnil poradce. Holt není podpis jako podpis. A jestli to měl být nějaký úder, tak nevím, nevím.
Tento úder se prostě nějak nepovedl.
Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz