Jak dopadl první "Janotův balíček", víme všichni. Spojená parlamentní levice jej ve spolupráci s lidovci rozcupovala a udělala si z něj trhací kalendář. Veškerá úsporná opatření se tak smrskla na zvýšení daní a de facto k žádné úspoře ani nedojde, protože se podařilo protlačit další skrytý deficit přesunem financí z mandatorních výdajů do spotřeby.

Aby toho nebylo málo, plánuje levice další atak na státní schodek pokračujícím utrácením a zrušením poplatků ve zdravotnictví. Podle odborníků by tímto zásahem došlo k prohloubení schodku o dalších až 17 miliard korun. To se v součtu s protlačenými a přesunutými dvanácti miliardami již blíží třiceti miliardám, což je téměř celá "ušetřená" částka.

Parlamentní hlasovací levicová koalice dává najevo, že jí je osud naší země zcela lhostejný. Dokud nám někdo půjčí, budeme vesele debužírovat a účet je zatím daleko. Daleko, ale rychle se čas platit blíží. Socialistické vlády nás zadlužily o více než 600 miliard korun a jak vidno, k rozumu je nepřivedla ani celosvětová krize, která se promítla i do naší ekonomiky.

Pro socialisty a komunisty není žádný schodek dostatečně velký a žádná částka není neutratitelná. Pokud by šlo o skutečné investice například do infrastruktury, tak  by se alespoň jednalo o investici, která se v budoucnu vyplatí, stejně jako investice do vzdělání. Bohužel, naši socialisté, kterým komunisté zdatně asistují, mají představu, že jediný správný cíl peněz je okamžitá spotřeba (a tím nakoupené hlasy).

V nedávných dnech se objevila zpráva, že Řecko je na pokraji bankrotu. Řečtí představitelé ve snaze zachránit co se dá, museli razantně zasáhnout a drasticky omezit sociální výdaje státu. Čekají snad socialisté na okamžik, kdy bude nutné totéž i u nás? jak asi pak budou důchodcům vysvětlovat, že dostanou třeba jen půlku důchodu?

Dobrých deset let se diskutuje o nutnosti reforem, především důchodových. Socialisté jsou ale ke všem zcela jasným a nezpochybnitelným argumentům programově a účelově slepí a hluší. Podle nich nejsou reformy nutné. Jenže při stavu, v němž se nachází naše společnost je současný stav neudržitelný. Populace stárne, lidé se dožívají vyššího věku a není daleko doba, kdy na jednoho zaměstnance bude připadat jeden důchodce.

Socialisté neumí nic řešit, pouze problémy odsouvají a hrnou je před sebou, snad doufajíc, že někdy v budoucnu se najde zázračné řešení nebo snad objevíme pod Českomoravskou vrchovinou ohromnou zásobu ropy. Jinak si neumím zlehčování socialistů a jejich neustálé veselé žití na dluh vysvětlit.

Ono je sice hezké dopřát každému sociální polštář, ale ten může být pouze tak tlustý, nakolik si jej stačíme svou prací vycpat. Již dnes dluží každý občan republiky přes 110 tisíc korun, vězte, že za více než 60% těchto dluhů může ČSSD.

Fischerova vláda si vzala za cíl snížit státní schodek. Ministři nominovaní socialisty se ale nikterak netají tím, že chtějí ve vládě prohlasovat socialistické utrácení na dluh, které zatíží státní rozpočet dalšími miliardami. Jan Fischer měl údajně slíbit předsedovi ODS Topolánkovi, že v tom případě ministry za ČSSD z vlády odvolá. Udělá to?

Ministr Janota ví moc dobře, že se stát nemůže tímto způsobem zadlužovat. Proto mne mrzí, že nedostál svému slovu a rozhodl se po levicovém schválení přesunů v rozpočtu, které skrytě navyšuje deficit neodstoupit. Nyní padá další šance na rozumné hospodaření a zatažení záchranné brzdy je v nedohlednu. Až bude téměř pozdě, bude to o to bolestivější.

Čeho se vlastně premiér Fischer bojí? Proč nechce dostát závazku vlády na snížení státního schodku? Má snad strach, že by mu levicové strany ve spolupráci s lidovci nebo Zubovou vyslovily nedůvěru? Tak by jednoduše dovedl vládu do voleb v demisi. Není ono to spíše o tom, že se chce po volbách vrátit zpět do Statistického úřadu a bojí se, že by mohl přijít o místo? Tak v tom případě neměl vůbec vládu brát.

Jako naprostý cynismus musí každému soudnému člověku znít slova exministra financí Sobotky o snaze ODS destabilizovat vládu, když Mirek Topolánek vyzývá vládu k plnění jejího závazku na snižování dluhu. Bohumil Sobotka je podepsán pod neuvěřitelným zadlužováním v době šestiprocentního růstu a on má ještě tu drzost vyčítat ideovým protivníkům, když chtějí, aby vláda dluhy krotila.

Pro socialistu je "žranice" na prvním místě, hlavně, když to přinese politické body a volební hlasy. Navíc existuje tolik kamarádů a přátel, kteří si potřebují ze státního pořádně nacpat břich... A zodpovědnost vůči příštím generacím? Už jste snad někdy viděli zodpovědného "socana"?

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz