V našem politicky korektním státě kněžky lásky oficiálně neexistují. Domky s červenými lucernami v centrech větších měst a na cestách k hraničním přechodům států bývalého nepřátelského imperialistického bloku jsou údajně masážními a relaxačními salóny, kde se odborné zdravotní pracovnice občas náhodou prochází ve spodním prádle kolem oken, opálené stopařky pak na stejných výpadovkách jen neví, jak by nejlépe zastavujícím řidičům vyjádřily svoji vděčnost. Že jim za gumičkou bombarďáků občas zůstane nějaké “ojro” je daňově nevymahatelné.
Nemám však nic proti těm holkám. Pokud na to mají žaludek ... Každý se živí jak umí. Horší je, že vzorce jejich chování jsou s naprostou samozřejmostí přejímány do vrcholových pater společnosti, do paláců politických elit, do míst, kde se rozhoduje o životě každého jediného občana naší vlasti. Největším vykřičeným domem ČR se stala naše poslanecká sněmovna.
Štětky všech barev úborů zde mají pré. Nakrucují se před svými zákazníky s volebním právem za asistence televizních kamer, slibují perverzní praktiky do mikrofónů všech sdělovacích prostředků, ukazují povadlé vnady všem dostupným fotografům a očekávají, že jejich úchylné choutky budeme všichni bez mrknutí oka dobrovolně sponzorovat, ačkoliv jejich nabídka je spíše na zvracení.
Každá “masérka zpod červené lucerny” má alespoň základní morální hladinu. Za prachy udělá co je dohodnuto, pak se vysprchuje, převleče tanga, nasadí úsměv číslo 2 a jde na další šichtu. Politické kurtizány nemají ani toto. Ne, že by nebraly peníze plnými hrstmi, ale odvádět za ně nějakou práci se jaksi v jejich kruzích nenosí. Za nekonečně větší peníz nabízejí v konečném důsledku jen “šťastné” chvilky s gumovou pannou od hraběte Potěmkina.
Kontrolní otázka: Kdo z vás by zaplatil za akt “lásky” nevzhledné, páchnoucí, zfetované a blábolící manekýně z domu hrůzy, která má po těle hnisající vředy a hnědé kaliko, povalující se ve vlastních výkalech před nálevnou nejhorší pověsti? Že nikdo? A přesto tak každodenně všichni činíme. A ještě si na to půjčujeme. Každou vteřinu přes šest tisíc korun.
Zřejmě nám není pomoci. Všichni se setkáme ve stanici Bankrot. Všichni totiž tančíme na pokoji s děvkami, které nás mají za slabomyslné dojné krávy, platící jejich nekončící mejdany v luxusních hotelích s neprodyšnou ochrankou zkorumpovaných soudců, vyšetřovatelů a výkonných úředníků. Všichni, kteří ještě v tomto Absurdistánu dokáží tvořit nějaké hodnoty, odevzdáváme výpalné mafii pasáků a amorálních přikuřovaček, smějících se za valem poslanecké imunity.
Že jsou všechna tato přirovnání nevhodná, či snad až příliš drsná? Že se nehodí takto psát o vrcholných představitelích našeho státu? Že jsem idiot, který nepochopil jaké dobro pro nás tito lidé každodenně v potu tváře konají? Opravdu?
Řítíme se do propasti. Pomalu nemáme na důchody, nemáme na pomoc vážně nemocným, nemáme na provoz škol, nemáme na stavbu infrastruktury, nemáme peníze na řádné zajištění bezpečnosti na ulicích, nemáme na nákladnější operace, nemáme ... A to i přes to, že všichni daňoví poplatníci již dnes odevzdávají nenažranému státu tři čtvrtiny svého výdělku na různých daních, odvodech a poplatcích. Za chvíli nám v peněžence nezůstane ani ta poslední čtvrtinka. Takto okrádat své poddané by si nedovolil ani ten nejkrutější feudální vládce. Přesto to našim přerozdělovačům ve vládních a poslaneckých lavicích stále nestačí.
Samozřejmě. Potřebují peníze pro kamarádíčka co zatepluje baráky, staví sluneční elektrárny, radí jak nejlépe uvést v život jakousi kartičku, dodává do škol cenově unikátní počítače, buduje “nejfajnověší” dálnice, čerpá evropské dotace, provádí výzkumy veřejného mínění, vytváří internetové stránky s vyšší přidanou hodnotou pro “nezbytný” úřad, potřebují peníze na koupení volebních hlasů od tisíců neschopných lenochů, kontraproduktivních úředníků, zbytečných jednatelů multikuti společností, potřebují peníze na svoje platy a nezdanitelné náhrady, potřebují peníze na to, aby je protočili Bruselským penězovodem pro zasloužilé, potřebují peníze na kampaň svojí partaje, potřebují peníze na mediální zakrytí celé této špíny.
Pěkně si to na nás vymysleli. Totálně neprůhledný daňový systém, kdy nikdo ani neví, co všechno platí, totálně neprůhledné státní zakázky z těchto peněz placené na totálně neprůhledné akciové společnosti s akciemi na doručitele jako pračka těchto, nechutným způsobem, de facto nakradených peněz. Odměnou nám bude jen zásah Mezinárodního měnového fondu, který se zcela neodvratně blíží. Jenomže to zase odskáčeme jenom někteří. Ti co jsme celý život platili. Ti, co parazitují na státní kase ve velkém se budou smát. Mají svoje konta. Nyní možná už v “ojrech”. Jako ta poslední šlapka z E55. Jenomže ta má proti nim alespoň náznak morálky.
Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz