Mluvit o účelovém převlékání pracovních svrchníků u pana Davida Ratha by bylo asi mrhání časem všech čtenářů. Nicméně jeho spotovní, profesní a umělecké ambice by měly kráčet ruku v ruce s tímto článkem. A sociální cítění jako takové? Jen houšť ty, Davide, a celá ta vaše slavná partaj si podepíše vysvědčení naprosto sama!
V celé Evropě, v každém státě, kde se přihodilo o volbách to, co naznačují výsedky prvních modelových situací tak, jak je pro nás připravují mediální agentury, tedy že zvítězila levicově zaměřená strana, pracovali její vrcholní politici tak, aby nezavdali protivníkům důvod k tomu, napadnout je z protiřečení si vlastních ideálů.
Jenže v Česku, tam to vždycky a zřejmě ještě dlouho bude úplně jinak. Sotva utichla Grossova aféra kolem koupi jeho bytu, už jsou tu další a další. A všemu vévodí pan David Rath. V době, kdy vrcholí předvolební boj o post hejtmana Středočeského kraje, vyplodí cosi jako blábol o nenáročnosti této funkce. A funkci provází nekonečná řada šlápnutí mimo stopu, kterou vyhloubil do nehlubokého sněhu české politické scény pan Paroubek a jeho předchůdci. V tom, že v jednom městě, tedy Hostivicích, bydlí zároveň jeho milenka, manželka a maminka, nevidí vůbec nic špatného. Naopak, alespoň se v tom nebude bulvár moc šťourat. Následuje několik vyhrožování státním úředníkům, kteří si dovolují v duchu regulí, daných jim výkonem jejich povolání, stoupnout novému panu hejtmanovi na kuří oko. A voliči nic, zase zhola nic. Copak se stane, až ten nabobtnalý vřed konečně praskne? Zbavme se ho dřív, než hnisem zasáhne své okolí. V duchu sociálního cítění.
Napsal Přemysl Čech pro http://www.blog.idnes.cz